world-word

ZSNM #3: Tvoříme svět, zn. jde to různě

Slovní spojení způsoby světatvorby zní jako prima námět pro fantasy povídku nebo film nemálo připomínající konec Stopařova průvodce po galaxii. Realita je ale mnohem prozaičtější a o notnou dávku méně geeky. Způsoby světatvorby je jedním z témat Nelsona Goodmana, estetika a filosofa zařazovaného do směru analytické filosofie.

“Při tvorbě světů jsme vázáni způsoby popisu, ať už popisujeme cokoliv. Náš vesmír tvoří v jistém ohledu spíše tyto způsoby popisu nežli nějaký svět nebo svět.”

– Nelson Goodman

Nelson tvrdí, že světy si tvoříme my sami a to pomocí symbolů a námi vymyšlených pojmů. Svět zde chápeme jako referenční rámec, ve kterém žijeme, přemýšlíme a fungujeme. Tento popisný aparát může být a je pro každého různý. Proto je pak možné mít mnohost světů. Stejně tak se můžeme dohadovat, které světy jsou falešné a které “ty pravé”, případně jak se vytvářejí, z čeho a jaký vztah je mezi světatvorbou a poznáním a jak koneckonců naše poznání světatvorbu ovlivňuje…

Podle Nelsona rozhodně víme jediné: Můžeme mít slova bez světa, ale nikoli svět beze slov nebo jiných symbolů. Co pojem, to jiný svět, ale i přesto, že jsou pojmy stejné, pro různé světy mohou mít různé významy. Je nutné brát v potaz, ke kterému systému se vztahují. Navíc je dobré mít neustále na mysli, že tvoření světů vychází ze světů, které už existují. Tvoření je proto spíš přetvářením.

Goodman představuje čtyři hlavní způsoby světatvorby, jeden zajímavější než druhý.

Kompozice spočívá v rozkladu celků na části, tj. členění druhů na poddruhy, na straně druhé máme dekompozici, která tvoří svět z částí a prvků, které spojuje a kombinuje do komplexů. Bylo by ale mylné si myslet, že nový svět stvoříme tím, že ho celý rozebereme na součástky a znovu ho sestavíme jinak. Světy se mohou lišit v tom, že ne všechno, co paří do jednoho, patří také do toho druhého.

Zvýrazňování chápeme jako přiřazování aspektu důležitosti, respektive relevance a irelevance, nějakému druhu či třídě. Poměrně dobře viditelné to je na uměleckých dílech, které v delším časovém horizontu dokládají, jak je svět z hlediska zvýraznění vnímám. Zatímco v 18. století byste se obnaženého kotníčku dívky na malbě nedočkaly, ve 21. století v zobrazení (nejen) ženského těla vidíte často i to, co vidět nutně nemusíte…

Uspořádání se nabízí zcela logicky – jen v případě, že má svět nějaký řád, je možné ho efektivně měřit a můžeme ho kognitivně mnohem lépe uchopit. A netýká se to jen desítkové periodizace času na desetiletí, století a a tisíciletí, kterým se zabýval historik Ernst Gombrich. Důležité je mít na paměti, že tyto způsoby organizovánní světa jsou do něj uměle zabudovány.

Vylučování a doplňování je nedílnou součástí tvorby jednoho světa z druhého. Z jednoho si vezmeme nějakou součást, kterou implementujeme do toho nového a postavíme kolem něj/na jeho základě svět. Nutně ale dojde k opomenutí některých pojmů a symbolů. A stejně nutně nám nezbyde než si tato “hluchá” místa doplnit.

Deformace je podle Nelsona posledním zásadním způsobem světatvorby. Chápe je jako přetvarování, kdy v závislosti na úhlu pohledu můžeme deformaci vnímat jako korekci nebo zkreslení.

Nelson Goodman, přeloženo od V. Zusky: http://www.fysis.cz/filosofiecz/texty/zuska/goodman/ww.htm

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *